Už nechci být hrošice

Jak jsem slíbila, tak píšu, jak se daří. Delší dobu jsem o sobě nedala vědět, ale jak jsem psala už na svém facebooku, měla jsem zkoušky ve škole a tak jsem se soustředila raději na školu.

Tak jak na tom jsem? Relativně dobře, ale ne úplně ideálně.

Začnu čísly: Na začátku roku jsem vážila 117,2 dnes jsem vážila 115. Cvičila jsem zatím jen šestkrát a jen chodím, teď začnu chodit šestkrát týdně (když už mám pozkouškový klid)  a od února začnu s 30 days shred. Nepřejedla jsem se ani jednou, ale přesto jsem jídlem zhřešila nesčetněkrát, protože jím méně, ale stále nezdravě. Měřit se neumím, asi nedržím metr rovně nebo se měřím vždy o kousek výš/níž, ale pořád mi metr ukazuje něco jiného... Takže ač bych měla, na metr nespoléhám, ale orientační míry ze začátku roku: prsa: 124 cm, boky: 124 cm, pas: 115 cm, břicho: 142 cm, stehno: 73 cm, paže: 40 cm. P.S. Má to tak někdo taky, nebo jsem jen já neschopná se normálně měřit? :D

Nejím moc dobře, hlavně když jsem bývala celý den v Praze ve škole jsem zásady zdravého jezení dost porušovala, jedla jsem i hamburger z McDonaldu nebo sušenky, jednou jsem snědla třicet gramů Milky... Ale i doma jsem jedla ochucené jogurty, několikrát párky, bílé pečivo, oslazenou kávu  a jiné věci, které bych prostě neměla. Zatím si to nevyčítám, můj cíl je teď se zaměřit na psychiku a hlavně se záchvatově nepřejídat, pak začnu pořádně kontrolovat, co vlastně jím.

Myslím, že příjem, který jsem si zatím stanovila - 9000 kJ - celkem dodržuji, i když posledních pár dní si nezapisuji. A jím i celkem pravidelně, pětkrát denně. S pitím jsem na tom hůř, piju vodu stále více, než do začátku ledna, ale i tak málo. A ovoce/zelenina je pro mě pořád utrpení.

Malé srovnání, vlevo jak jsem jedla v prosinci, vpravo jak jím teď :)

Jedním z novoročních předsevzetích bylo i dbát na dobrý spánek. Nechodím do školy ani do práce, tak jsem si navykla chodit spát kolem druhé, třetí ráno a vstávat k obědu.... Dlouho mě to štvalo, tak jsem od ledna začala vstávat v osm, v současnosti vstávám v půl osmé a plánuju si čas ještě posouvat a v budoucnu vstávat každý den v šest.

Nevím moc, jak tedy celkově zhodnotit můj postup - dobře, protože se pomalými krůčky učím lépe žít, zásadně jsem neporušila žádné z dosud mírných předsevzetí a jsem odhodlaná se zlepšovat? Nebo špatně, protože i tak jsem na tom hůř, než jsem předpokládala a protože nejím zdravě? Vyberte si :)

P.S. Původně jsem chtěla začátkem roku na in body, ale nějak to nevyšlo, tak půjdu až koncem ledna nebo začátkem února. Samozřejmě se pak podělím s výsledky, na které jsem moc zědavá, i když zatím není s čím srovnávat.

Dlouho jsem přemýšlela, jestli i sem psát, co bylo. Jestli se spíš nesoustředit na současnost, na to, jak mi jde hubnutí a na to, jak se mi to v budoucnu určitě povede (dnes mám optimistický den). Ale pak jsem si řekla, že chci, aby na blogu bylo všechno důležité a myslím, že zmapovat celou cestu k hubnutí nelze bez popsání toho, co mu předcházelo a bez popsání předešlých pokusů. Přece jen si tento blog plánuju vést několik let a tak důležitá věc tady nemůže chybět.

V mém životě jsem jednou měla nízkou až normální váhu - když jsem se narodila. Narodila jsem se totiž v sedmém měsíci, tak jsem vážila méně, než je po narození normální :-) Pak jsem se ale už jako malé dítě "zakulatila" a už to bylo jen horší a horší...

Odmala jsem měla strašně ráda sladké.

:)

První pokusy hubnout začaly už v prvních třech letech základní školy. Nevím kdy přesně jsem začala poprvé hubnout, ale už dříve než v deseti letech jsem hltala články o hubnutí, snažila se omezit jídlo a začít cvičit. Nikdy to pochopitelně nevydrželo moc dlouho, myslím, že maximálně tak týden a opravdu zůstalo u vystřihování si článků o hubnutí z dívčích časopisů (časopisy jako Bravo girl, Top dívka, Dívka, Cosmo girl a tak jsem četla velmi brzy) a u snahy jíst pravidelně. Žádný větší úspěch nebyl, ale jsem aspoň ráda, že jsem ani nedržela hladovky a nesmyslné diety, protože jsem - ze velké části právě díky těm časopisům - vždycky věděla, že tudy cesta nepovede.

To jsem na tom nebyla fyzicky ještě tak špatně, měla jsem nadváhu, ale ne obezitu, to bylo až později. Myslím, že průlom nastal  v pubertě někdy ve třinácti letech a určitě to nebylo jen kvůli nějakým hormonům nebo dokonce kvůli přirozenému a obvyklému "zakulacování těla", které je v tomto věku obvyklé. Spíš to bylo proto, že jsem tehdy začala mít vážně psychické problémy, trápila jsem se už nejen tím, že nemám žádný kamarády, že mě děti ve škole nemají rádi a že jsem prostě outsider, ale začali se rozvádět rodiče a doma to bylo fakt na houby, otec mlátil a psychicky týral matku, neměli jsme peníze (někdy ani na cesty do školy), ale nejhorší je to, že jsem se vyrovnávala s tím, že jsem předtím byla asi rok sexuálně zneužívaná. Teď nevím, jestli to vůbec mohlo dopadnout jinak, každopádně jsem v tom věku zaháněla samotu, úzkost a deprese jídlem a i tak mi bylo strašně mizerně. To mi tedy bylo 13 let.

Poslední fotka, kde jsem vypadala ještě jakž takž normálně. Asi 12 let.

 Další viditelné výsledky mého psychického stavu přišly vzápětí - začala jsem hrozně zanedbávat školu a z pilné školačky, co mívala jedničky a vyhrávala soutěže se stal lajdák se čtyřkami. Nesnášela jsem školu, nesnášela jsem sedět sama o přestávkách, nesnášela jsem tělocvik, který mi připadal nesmírně ponižující, nesnášela jsem, jak mě v tělocviku při hrách nikdo nechtěl do týmu a po hodině mi nadávali, když jsme prohráli, nesnášela jsem, jak jsem vždy zůstala sama, když jsme se měli rozdělit do dvojic nebo skupinek a jak mě nikdo nechtěl mezi sebe.

Hrozně jsem se těšila na střední školu, ale nakonec to dopadlo špatně - hned po prvním pololetí jsem odešla, zaregistrovala se na pracáku, byla doma a pochopitelně poslouchala nadávky a výčitku rodičů. Ty jsou ale samozřejmé, prostě nechtěli, abych si kazila život a dodnes je mi líto, že kdybych neodešla, už bych měla po maturitě. Na druhou stranu to pro mě bylo opravdu nesnesitelné, každý den jsem brečela, přemýšlela o sebevraždě a každý den jsem se jen těšila, až konečně budu moct zalézt do postele a zasnít se.

Dnes je mi 19, studuju dálkově gymnázium, jsem teprve ve druháku. Můj život je mizerný. Jsem na tom zdravotně špatně, mám vysoký tlak a cholesterol, sníženou funkci štítné žlázy, občas mě bolí kotníky a kolena, bolí mě hlava, pořád mě pálí žáha, jsem neustále hrozně unavená... K tomu mívám úzkosti, mám sociální fobii, záchvaty nekontrolovaného pláče...

Abych se vrátila k hubnutí, můj největší úspěch byl před dvěma lety na jaře, kdy jsem během dvou měsíců shodila asi deset let, ze 105 na 95 kilo. To bylo jediné dospělé období, kdy jsem měla pod sto, ale opět jsem přibrala. Pak jsem vyhrála jídelníček od Lucie Hendlové a nějakou dobu mě podporovala, ale bylo to zrovna období, kdy Lucie byla dost časově vytížená, nemocná a měla před závodama, takže jsme pak přestaly být v kontaktu a já zase polevila a vše nabrala. Pak bylo ještě několik menších pokusů, hlavně jsem se snažila hubnout jídlem a četla o tom, jak zdravě jíst, cvičila jsem spíš méně. Odcvičila jsem 21 dní z 30 days shred (pak přijeli na dva měsíce vzdálení příbuzní a já přestala, protože nerada cvičím, když je někdo jiný doma), jednu chvíli jsem chodila běhat (pomaličku, v dobrých botách, přibližně 3 kilometry za 20 minut), krom toho jsem jen chodila a s chůzí budu pokračovat nadále.

Držte mi palce :)